Pátek
I přes počáteční nepřízeň osudu jako kolony, počasí, nedostatek účastníků, v pátek vyrážíme po zimě opět do Strážovských vrchů. Po počátečním zdržení v koloně neztrácíme čas a kromě letmé zastávky v Brodě na doplnění zásob spojeném s výměnou řidičů se neúprosně přibližujeme Priedhori.
Tam nás již očekává předseda JK Strážovské vrchy Bohuš Kortman. Následuje přivítání, doladění zítřejšího programu a zabydlení se. Poté Bohuš odjíždí domů a my se vydáváme do pizzerie Pod orechom dát si něco dobrého na zub po cestě. Nějakou dobu po návratu na základnu ještě hrajeme společenské hry a probíráme různá krasová témata, než se odebereme do spacáků.
Sobota
Sobotní ráno vyrážíme směr Otcova jaskyňa.
Nás pět doplnili kromě Bohuše ještě Igor, Vlado a Ľubo, takže o pracovní síly nebylo nouze.
Po prvních pár metrech bylo evidentní, že k jeskyni vystoupáme ještě pěkných pár výškových metrů.
Po příchodu k jeskyni se nasoukáme do overalu, vyslechneme si historii jejího objevování a už jeden za druhým mizíme v černém otvoru.
Uvnitř se kocháme nádhernou výzdobou a jezerem, na jehož protějším břehu stojí stalagmitový lesík. Zatímco ostatní zůstávají na břehu, já a Ľubo sundáváme gumáky a jdeme se na tu krásu podívat zblízka.
Jakmile se každý nabažil pohledů na jezero, následovala prohlídka vedlejší chodby a návrat na povrch.
Od Otcové jaskyně jsme se vydali k o něco výše položené Matkine jeskyni. Po průlezu vstupní plazivkou a překonání úžiny se ocitáme v dómku na jehož konci budeme pracovat.
K práci stačí bohatě čtyři lidi, a tak zůstávám spolu s Vladem, Igorem a Ľubem v jeskyni a Bohuš bere ostatní na vrchol Sokolie.
Po jejich návratu se střídám s Matoušem a jdu s ostatními zpět k Otcově jeskyni pomalu balit. Po cestě na základnu ještě zevrubně prohlížíme portál jeskyně Babirátka též s užitečným výkladem o její historii.
Když se všichni vrátili na základnu, probrali jsme plán na zítra a poté Bohuš, Igor a Ľubo odjíždí domů. Vlado zůstává na základně s námi a všichni odcházíme do pizzerie, kde si někteří dáváme výborné žebra. Následují už jen klasické večerní aktivity.
Neděle
V neděli je v plánu práce v Jaskyni na Hrubej Kačke. Stoupáme po lesní cestě plné zátočin až k propasti Kortmanka, nedaleko které se nachází druhá základna. Po jejím spatření jsme nevěřili vlastním očím. Krásnější místo snad nešlo pro základnu vybrat. Místní obměnili sestavu a místo Igora s Ľubem přijeli Beňo, Miro, Jožo a Jano. Jano zůstává u základny a ostatní vyrážíme směrem k vrcholu. Asi po dvaceti minutách jsme u cíle.
Tentokrát overal, doplňuje ještě atombordel. Byť zezačátku to vypadá, že bude zbytečný, po přesunu na dno šachty začínám pociťovat výhody tohoto módního doplňku. O chvíli později mě doplňuje Matouš a spolu zpracováváme uskladněné kameny z mezideponie a posíláme je nahoru.
Po jejich vyčištění se Matouš přesunuje dopředu ke klukům na čelbě a já lezu nahoru k povrchu. Po chvíli se vrací a vyrážíme zpět k autu, zatímco místní kluci ještě pokračují v kopání. Po příchodu k základně mezi Kačkami nás čeká velmi příjemné překvapení. Během našeho bádání Jano opekl na ohni maso, k zakousnutí nachystal chleba, kousek bůčku, medvědí česnek a na zapití teplý prvosenkový čaj. Všechny tyhle dobroty velmi přišly vhod. Po najezení a vypití čaje následuje cesta na základnu v Priedhori, kde musíme vše sbalit a uklidit, než vyrazíme domů.
Při návratu ostatních se kluci nápadně smějí, a za chvíli se dozvídáme proč. Podařilo se postoupit zase o kousek dál. Co víc si přát na závěr akce. Zbývá se rozloučit, a vydat se k domovu. Nikomu z nás se nechce, a i přes ubrečené počasí jsme si víkend náramně užili. Už teď se těšíme na opětovný návrat do Strážovských vrchů, který proběhne poslední červnový víkend na akci Zelená modrá.
Další fotky z akce na rajčeti.
Účastníci: Andrea Pěkná, Jan Ryček, Matouš Ryček, Jan Šindler, Jakub Šlimar
