Listopadová expedice na Muránskou planinu (15.–19.11.2023)

V listopadu jsme využili státního svátku a vyrazili na tradiční podzimní expedici do Tisovce. Na základnu na Suchých dolech přijíždíme ve středu v noci a před námi jsou 4 dny plné bádání.

Čtvrtek

Ve čtvrtek jsme se věnovali lokalitám v dolině Kuklička, kde máme společně s tisoveckými jeskyňáři rozpracováno vícero lokalit. Začali jsme nejníže položenou jeskyní Pekná. Tentokrát tu na nás nečekala na vyklizení další hromada kamení jako obvykle a mohli jsme postupovat přímo na konci jeskyně, kde jsme v úzké plazivce zahloubili dno, ať se tu lépe pohybuje a připravovali si půdu pro další práci zde.

Poté se posouváme dolinou výše a exkurzně navštěvujeme jeskyni Janka. Následuje opět cesta do kopce a končíme v jeskyni Troch kamarátov. Zde navazujeme na práci polských jeskyňářů a z jeskyně jsme vytahali všechno kamení, které oni akci před námi vyšťárali z koncového závalu. Na závěr se i my pouštíme přímo do závalu a také si z něj vydolujeme svou porci kamení. Rozebírání jde krásně, zával je sypký a hustě prorostlý množstvím menších kořenů.

Pátek

V pátek jdeme zabádat do Moravské jaskyně v Hlbokém jarku. Po delší odmlce jsme se v srpnu vrátili na pracoviště ve Vlasovej sieni a i tentokrát na tomto místě kus postoupíme. Práci lehce komplikuje „déšť“ ve Vlasovej sieni, je totiž čerstvě po dešti a z prorůstajících kořenů ze stropu vydatně crčí voda. Po pár desítkách kýblů se pod levou stěnou prokopla nová spojka nazpět do plazivek v první síni. My se ale držíme dál našeho směru po tektonice vpřed, chodba stále stoupá, pod stropem je vidět do malého volného prostoru. Navzdory dnešnímu výkonu se kýžený objev zatím nekoná a bude potřeba se sem ještě vrátit a pokračovat. Po večeři na základně jsme ještě exkurzně navštívili propast Michňovou.

Sobota

Na sobotu už se k nám přidává i Dušan Hutka, podle počtu bádajících jeskyňářů přehodnocujeme program, ať jsou všichni řádně využiti a jdeme bádat do masivu Káštera, konkrétně do jeskyně Natálka. To už je taky pár let, kdy jsme sem chodívali bádat. Mezitím se tu minimálně jednou objevili na pracovní akci i polští jeskyňáři. Pracoviště na konci jeskyně však poskytuje dost sedimentu pro všechny národnosti. V koncové síni jsme částečně snížili dno a zahlubovali se při protější stěně, kde hledáme možné níže položené pokračování. Pod stěnou se nakonec opravdu rýsuje slibná možnost dalšího postupu, ale bude potřeba odtěžit v tomto směru ještě množství sedimentu. Práci dnes opět lehce znepříjemňuje voda, které zde vytéká z výrazné tektoniky a stéká na čelbu. I přes tuto komplikaci byl ale posun vpřed značný a vybízí k další akci.

Po mimořádně vydatné pracovní akci se jdeme odměnit exkurzí do nádherné jeskyně Dvoch kamarátov. Tedy nebyla to čistě exkurzní akce, byli jsme tam obhlédnout a zkonzultovat jedno pracoviště, časem se vrátíme i s kýblem a kopacím nářadí v ruce 😉 Cestou na základnu jsme nemohli vynechat zastávku v pizzerii Darijan.

Neděle

Poslední den se přesouváme do oblasti Župkovej Magury, oblasti pro nás doposud naprosto neznámé. Dušan nám v rychlosti ukázal některá speleologicky zajímavá místa, ponory, vyvěračky a poté jdeme k mohutnému portálu jeskyně Stračaník, někdy též zvané Župkova. Jeskyni jsme nejdřív obhlédli, Dušan nám poté ukázal vytipované pracoviště, kdy by bylo dobré pokopat. Než připravíme kýble, lana a lódny na pracovní akci, stihne Dušan nedaleko pod skalní stěnou objevit průvanové místo. Odhodí se pár kamenů a už je „dobrovolník“ přijištěný na laně spuštěn do malého tmavého otvoru. Dole nacházíme překvapivě velký prostor značně poznamenaný řícením. A nacházíme také jakýsi zbytek letité výdřevy, evidentně zde kdysi dávno někdo už bádal. V tu chvíli nikdo z přítomných netuší, kde to vlastně jsme. Až doma po důkladném propátrání literatury docházíme k závěru, že se s největší pravděpodobností podařilo znovuobjevit jeskyni Stračaník II. To je velice dobrá zpráva, předpokládalo se, že jeskyně byla kompletně zničena při lokální těžbě vápence a že dnes již neexistuje.

Po tomto objevu se vracíme k připravené práci v jeskyni Stračaník a rozjíždíme kýblování. Během pracovní akce se začne sypat první sníh a než skončíme, krásně zasype celou okolní krajinu. Dnes jsme postoupili v chodbě odbočující z hlavního tahu jeskyně, v těžce průstupném profilu před námi ubíhá někam dál a hloub. S každým dalším snížením dna je možné se dostat dál, konce zatím nedohlédneme. S výsledkem jsme spokojeni a i sem se rádi vrátíme. Loučíme se s touto zajímavou oblastí, následně se loučíme v Tisovci také s Dušanem a cestou zpět na Moravu už spřádáme plány na další expedici do Tisovce.