Objev nové jeskyně v Hlbokém jarku

Čtvrtek

Podnikli jsme další výpravu do Tisovce, tentokrát ale neměl čas ani jeden Myotisák, takže se jednalo o první akci sem pod vedením Dagmaráků. Moravu jsme kvůli pracovním povinnostem opustili ve čtvrtek velice pozdě a než přijet do Tisovce někdy hluboko po půlnoci, dali jsme přednost variantě někde po cestě přenocovat. Jednohlasně jsme se shodli na jednom krásném místě, které jsme poznali letos na jaře, tj. přespíme ve vápencovém lomu u Kralovan.

Pátek

Bivak na pláži, ráno při východu slunce rozplavby na jezeře, snídaně, Aragoniťákům jsme dali do jeskyně chladit pivka, aby se jim v sobotu dobře kopalo a pak již přesun do Tisovce. Jako už pravidelně se nás ujal Dušan Hutka a hned nás využil k transportu písku a koleček k Čertově jaskyni. V tom pařáku to byl celkem zážitek, proto jsme se po úspěšném transportu až nahoru k jeskyni s chutí vrhli na její prohlídku.

Jeskyně je prakticky v celém svém průběhu poznamenaná činností člověka, “zdobí“ ji stovky, možná tisíce, podpisů návštěvníků z předminulého století, ale hlavně pak z dob nedávných. Takové množství podpisů v jeskyni jsme ještě neviděli a jeskyňáři dokumentující historické podpisy v jeskyních by tu měli práci na příští tři životy. Jeskyně v minulosti sloužila jako úkryt loupežníkům řádícím ve Furmaneckej dolině. Jinak jeskyně překvapila svou rozlehlostí (především mě, nečekal jsem, že je v blízkosti Tisovce ještě nějaká takto velká jeskyně, o které nevím, pořád je co se učit).

Při návratu od jeskyně nás Dušan ještě protáhl částí Čertovy doliny, úzkým skalním kaňonem protékaným potůčkem. Zpět k autům jsme se vrátili po železniční trati a Dušan nás u toho seznámil s politickým pozadím probíhající rozsáhlé rekonstrukce silnice a železnice na trase Brezno – Tisovec. Další pokec proběhl klasicky v Darijanu, kde se k nám připojila i Katarina.

Sobota

V sobotu se střetáváme před Hlbokým jarkem, dnes je opět pořádný pařák, v údolíčku je naštěstí stále příjemně. V plánu je postoupit v sondě Myotis, kterou jsme ve dvojici se Semišákem začali otevírat v září 2014 (článek k přečtení zde). Od té doby tu Semiš podnikl ještě dvě tři kopací akce s Patricií a pak už sonda čekala jen na dnešní den. Cílem dnes bylo kopat a kopat, dokud nás to bude bavit a pak exkurze do nedaleké jeskyně Kostolík.

Ze všeho nejdřív bylo nutné začít se zahlubováním dna pěkně od vstupu, aby se potom dalo hlouběji v plazivce rozumně těžit. V sondě jsme byli zdánlivě sami, ale naše činnost postupně vylákala ven z dutin 5 mladých mloků a nakonec se přišla podívat i jejich máma. Čas dnes nikdo nehlídal, nebylo kam spěchat a všechny to bavilo, tak se těžilo tak dlouho, až jsme se přístupovou plazivkou dostali do místa, kde se strop prudce lomil vzhůru.

To oprávněně budilo obavy, že vylezeme opět na povrchu v lese nad námi (vstup do sondy je jen pár metrů pod hřebenem). Prostor mezi liťákem a hlinitým svahem se zdál průlezný a nahoře to vypadalo, že by to mohlo být i trochu volné. Takže vysíláme Dušana na průzkum do neznáma. Dušan nástup do komínku ještě trochu rozšířil a pak v něm zmizel. Po chvíli volá, ať za ním jde další, že se ještě vleze. A pak další a další a nakonec jsme tam všichni, jsme totiž v objevech!

Objevená jeskyně má na délku odhadem 30 m, volné prostory jsou vytvořeny na dvou paralelních puklinách kolmo propojených plazivkou. Je tu i sintrová výzdoba, ale mnohem zajímavější je atypická výzdoba tvořená kořeny prorůstajícími z povrchu. Po prolezení plazivkou do druhé pukliny/síňky je potřeba před sebou kořeny opatrně rozhrnout, aby se vůbec dalo prolézt. Zčernalé kořínky tu tvoří husté svazky, ty visí ze stropu, plazí se po sintrových nátecích, některé jsou již překryté sintrem, jinde kořeny odtrhávají sintrové náteky ze stěny a ty kolem 2 m dlouhé dosahují dna a zarůstající do něj. Jsme touto nádherou fascinováni a dlouze vše prohlížíme. Také jsme vyplašili netopýra, který tu visel, ten se sbalil a zaletěl do jedné z puklin. A nejlepší zpráva na konec: jeskyně bude ještě delší, možných pokračování je tu několik a z toho nejnápadnějšího je cítit i průvan. Sem se tedy s jistotou ještě vrátíme 😉 Detailní zpráva o objevu bude připravena pro Spravodaj.

Po veleúspěšné kopací akci jdeme na exkurze, nejdřív nám Dušan ukáže další možné pracoviště v Malém kostolíku, poté si projdeme samotný Kostolík. Večer se všichni scházíme opět v Tisovci a v Darijanu zapíjíme objevy, dáváme si vítězný doutník (před nedávnem věnovaný Speleoklubem) a pak nás čeká noční dobrodružný návrat na základnu v Suchých dolech.

Neděle

V neděli nás Dušan bere na další lokalitu, kterou zatím neznáme. Jde o jeskyni č. 31 a nachází se přímo v Tisovci. Dušan jde na čelbu v meandrech, my tvoříme řetěz a v kýblech transportujeme nakopanou hlínu až před jeskyni. Pozice vysypávače kýblů je dnes mimořádně náročná, venku je opět neskutečný pařák. Předpokladem je, že by se právě přes tuto jeskyni dalo dostat do neznámého podzemí pod Hradovou. Po ukončení akce ještě prolézáme všechna zákoutí jeskyně, všechny plazivky a odbočky, narážíme na množství opuštěných pracovišť a ve vchodové části potkáváme také místního obyvatele – sytě modrého slimáka, patrně modranku karpatskou.

Po akci se opláchneme v sousední vyvěračce a před odjezdem zpět na Moravu jdeme ještě zhodnotit celý náš pobyt k Dušanovi a Katarině na zahrádku. Shlédneme čerstvý dokument z Jazernej jaskyňe, kde se podařilo objevit další unikát nazvaný “Tisovecká podvodná sopka“, provedeme zápis do pracovního deníku a pořídíme společné foto. A především probíhá debata nad názvem nově objevené jeskyně v Hlbokém jarku. Sonda Myotis byla jen pracovním názvem, Dušan by ale chtěl do názvu jeskyně promítnout snažení hned několika moravských skupin (Myotis, Dagmar, Moravský kras), a tak nakonec přichází s návrhem, se kterým všichni souhlasíme. Odteď to bude MORAVSKÁ JASKYŇA.

Fotky z výpravy v přiložené fotogalerii, popřípadě na rajčeti u Šlimce a Aranky. Dokument z Jazernej jaskyňe ke shlédnutí zde.