Již poněkolikáté se i na tyto Velikonoce dala dohromady početná interskupinová moravsko-slovenská partička a ve čtvrtek večer tak vyráží na expedici do Rumunska celkem 18 jeskyňářů. Během pátečního dopoledne se v rumunském Banátu v české vesnici Gerníku setkávají posádky téměř všech aut (jedno vozidlo nedojelo, resp. uvázlo v Maďarsku, bylo odtaženo zpět do ČR a jeho posádka se v náhradním voze dopravuje do Banátu o den později). Dělíme se na 2 skupiny – ta menší jde ve vytipovaném sektoru hledal nové lokality, větší se přesouvá na hlavní akci k jeskyni Poleva.
Pátek-sobota-neděle
K Polevě jdeme natěžko, ale není to takový problém, máme čas a oproti loňským zasněženým Velikonocům si tu letos užíváme krásné jaro. Do údolí, kde se nachází jeskyně Poleva, sestupujeme novou cestou, snažíme se najít nějaký rozumnější a ne tak strmý přístup. K Polevě tedy míříme shora po proudu potoka a míjíme ponor do tohoto systému. Béďa jej lokalizoval už loni – povrchový tok zde mizí pod skalní stěnou a po dlouhé cestě podzemím pak vyvěrá známou jeskyní Poleva. Nás ale víc zaujala díra pod skalou jen pár metrů od aktivního ponoru, evidentně nějaký povodňový přepad, teď momentálně suchý. Hned shazujeme batohy a jen s přilbou a světlem se jdeme podívat, kam až se dá projít. Klikatící se chodbou postupujeme odhadem 10 m, končíme u ucpávky z naplavených větví a listí a někde před námi je slyšet šumící vodu. Láká nás začít to hned bagrovat, postup se zdá být snadný, ale nakonec si říkáme, že tu na to máme ještě celý další den, lidí na práci je taky dost, takže to dnes nebudeme hrotit. V údolí zřizujeme bivak a dolaďujeme úkoly na zítřejší den.
V sobotu ráno dostává práci v ponoru na starost slovenský tým (Editka, Michal a Šimon), útočný tým (Jeňa, Havíř a Kuča) je vyslán zdolat zrádnou bahenní tůň na konci loňských objevů, mapovací dvojka (Aranka, Matouš) jde mapovat loňské objevy, Silva s Dejvem budou v údolí lokalizovat nějaké další jeskyně a Jaryn s Růžovkou pomáhají s transportem věcí ke koncové úžině a následně se věnují zázemí na povrchu. Popravdě ne všechno se dnes vydařilo – největší smůlu si dnes vyžrali mapéři, protože technika se rozhodla, že dnes se mapovat nebude, takže nejdřív nešla navázat komunikace Dista s PDAčkem, poté pravidelně vypadávala, navázat spojení trvalo věčnost a celé tyhle mapovací galeje završil error v PocketTopu, kdy se ztratila většina dat… Výsledek: máme sice zmapován ten nejnáročnější úsek (úžiny a plazivky do objevených prostor), ale to je rozhodně málo.
Podstatně úspěšnější byli Slováci. Ti se pustili do prolongace ponoru a bylo to nakonec ještě jednodušší, než to vypadalo – skutečně jen rukama vyhrabali větve a listí, slézají 2 malé skalní stupně a ocitají se u okénka, za kterým v hlubině nejenže slyší téct vodní tok, ale slyší tam také nějaké Moraváky! Házejí dolů lano a po cca 10 m slanění se ocitají na dně mohutné chodby. Ano, jsou to naše loňské objevy a oni se do nich dostali stropem v místech, kde je chodba naposledy takto vysoká, poté se proti proudu strop už jen snižuje a voda se sem cedí různými puklinami, kanálky a závalem. Podle toho jsme již loni usoudili, že se v těchto místech nacházíme poblíž ponoru, ale netušili jsme, že jsme až tak blízko. Každopádně se povedlo to, v co jsme tajně doufali – objevit nový vstup do našich objevů, člověk si tak ušetří nejen namočení hned v nízkém vstupu do Polevy, ale nemusí procházet celou jeskyní a hlavně prodírat se přes kritickou objevitelskou úžinu, přes kterou ne každý proleze. Objevený koridor se díky novému vchodu stal snadno dostupný pro každého jeskyňáře. (Pozn.: V Gerníku v hospůdce jsme název vchodu prodali za rundu višňovky, od té doby je zván tento vstup do Polevy “Slovenským vchodem“. Doteď se bijeme do hlavy, jak lacino jsme to Slovákům nechali 🙂
Ten nejlepší výsledek ale přinesl vystrojovací tým od bahenní tůně. V té nám loni tak trochu uvízl Jéňa a naštěstí ho Dejv pohotově vytáhl. Za bahnem ale chodba pokračovala dál a byl to jeden z důvodů, proč jsme se do Polevy museli zase vrátit. Tentokrát na to byli chlapci plně vybaveni, nad bahenní pastí vystrojili po stěně meandrující chodby lanový traverz a pak… pak už jen objevovali 😉 Že se tam ještě něco podaří objevit jsme tušili/doufali, ale ponor je blízko a nečekali jsme, že by to šlo ještě nějak daleko. O to senzačnější byla zpráva, se kterou se průzkumníci vrátili: objevili odhadem 150 m dlouhé pokračování! Chodba už je menších rozměrů, místy s bohatou výzdobou a obchází hlavní ponor do Polevy. Kam ale přesně nové prostory směřují budeme vědět až z mapy. Šťastní objevitelé pak z jeskyně vylezli novým Slovenským vchodem a stali se patrně prvními, kdo kdy prošel celou Polevu od vývěru ponorem ven.
Akce v Polevě byla v souhrnu velice úspěšná, balíme a po dlouhém pochodu se za tmy vracíme do Gerníku. Po dvou poměrně náročných dnech jsme si dali v neděli volno, takže se dělaly nějaké výlety po okolí, zašlo se k vodopádům a k jeskyni U dvou naháčů. Večer jsme zašli do kulturáku na místní velikonoční zábavu a reprezentovali, jak nejlíp umíme 😉
Během pátko-sobotní akce v Polevě druhý tým (Béďa, Jana, Bohouš) vytipoval 2 místa pro sondáž – jsou nedaleko sebe, a protože se tam motala liščata, které si jejich matka nakonec raději odvedla, dostala obě místa pracovní označení Liščárna I a Liščárna II.
Pondělí
Část výpravy si v pondělí udělala výlet do Svaté Heleny, i tak nás bylo dost, aby se pracovalo na obou lokalitách zároveň. Liščárna I by měla být vstupem do starého dolu na barevné hlinky, které se tu v okolí těžily. Liščárna II se ukázala být krasovou propastí, kterou bohužel postihlo to, že se nacházela příliš blízko dolu Liščárna I a výborně tak kdysi posloužila jako díra do země hltající vytěženou hlušinu. Přesto jsme se zahlubovali při skalní stěně v naději, že se podaří najít volné pokračování.
Úterý
Podobně jsme pokračovali i další den, tj. zahlubovali jsme se v obou Liščárnách. Zatímco vstup do dolu se obnovit ještě nepodařilo, povedlo se v Liščárně II při zahlubování u skalní stěny odkrýt vstup do volného pokračování. Vertikálu jsme vystrojili lanem, Michal slanil 10-15 m hlubokou propast, zevrubně prohlédnul a zase rychle vypadnul. Celý vstup se drolí, sype a zabezpečit toto labilní dílo by stálo příliš času a úsilí, navíc se dole nerýsovalo žádné perspektivní pokračování. Spokojujeme se tedy s objevem této propasti, je udělán paměťový náčrt a práce zde zastavujeme.
Středa
Ve středu se pokračovalo už jen v Liščárně I. Béďa zavelel zakopat se kousek výš nad současným zahloubením a skutečně se mu podařilo trefit patrně ten správný směr, narazil totiž na průvan. Lokalizovat zasypaný vstup do dolu se tedy podařilo, otázka je, kolik úsilí bude ještě otevírka stát. Druhý tým ten den vyrazil opět k Polevě. Slovenská štvorkolka nás tentokrát dopravila blíž k jeskyni, i tak zabírá transport k lokalitě a zpět stále mnoho času. Část lidí si šla prohlédnout čerstvé objevy “za bahnem“, ale i loni objevený koridor, protože přes objevnou úžinu se tenkrát nedostal každý. No a mapovací tým skládal reparát a úspěšný, dnes už vše frčelo jak má a byly kompletně zmapovány loňské objevy + přidána i cesta ven z jeskyně Slovenským vchodem.
Čtvrtek
Poslední den byl opět volnější, balilo se, uklízel domeček, zašli jsme si na exkurzi do Filipovy díry, udělali tam pár fotek, Kuča, Bohouš a Jaryn pomáhali sousedům opravit traktor, u toho se otevřelo domácí víno… hezky jsme si ten poslední den užili. Závěrečné pivo v hospodě, zaplatit útratu za celý pobyt (pěkné plotky jsme tam postavili) a navečer vyrazit domů.
Je nám jasné, že nejsme v Gerníku naposledy a minimálně jednou se sem budeme muset vrátit – čeká nás zmapování a nafocení objevů za bahenní tůní a dořešení Liščárny I. A jak už tu bývá dobrým zvykem, určitě se u toho najde zase další zajímavá lokalita, nějaké nové pracoviště, místní dají typ na další díru do země… Prostě nějakou práci tam na příště ještě máme.
Účastníci:
česká speleologická společnost
ZO 6-08 DAGMAR
- Kateřina “Růžová“ Friesová
- Jan “Jéňa“ Kapusta
- Jaroslav “Jaryn“ Kapusta
- David “Dejv“ Pospíšil
- Josef “Golémek“ Riegl
- Andrea “Aranka“ Ryčková
- Matouš Ryček
- Jakub “Šlimec“ Šlimar
ZO 6-11 KRÁLOVOPOLSKÁ
- Bedřich “Béďa“ Musílek
- Silva Musílková
- Jana Kupecká
ZO 6-20 MORAVSKÝ KRAS
- Kateřina “Zelená“ Šigutová
ZO 6-21 MYOTIS
- doc. Hajcman “Bohouš“
- Dušan “Havíř“ Kleberc
ZO 6-26 SPELEOHISTORICKÝ KLUB BRNO
- Petr “Kuča“ Kučera
Slovenská speleologická spoločnosť
SK TRNAVA
- Edita Mikulášková
- Šimon Vaško
- Michal Vrbovský
