V pátek se v krasu objevil jako první Krteček a okamžitě šel prohánět kolečka do Jedelské ventaroly. Vyvozil značnou část prozatimní deponie v hlavní chodbě a pracoval na zahlubování celého příjezdového koridoru jeskyní, aby se člověk u koleček nemusel tak hrbit. K večeru za ním dorazil Matouš se Šlimecem, chvíli pokračovali v trativodu Střeva a pak se všichni přesunuli ještě do jeskyně U Jedelské cesty rozbíjet kameny na pracovišti “v puklině“.
V sobotu jsme již v plné sestavě a proběhla oblíbená segregace dle pohlaví – dívčí tým (Ari, Ráďa a Růžovka) jde bádat do jeskyně U Jedelské cesty, kde strávili mnoho hodin přesouváním hlíny a kamení z čelby v puklině na deponii pod žebříkem. Pánové (Krteček, Vojta, Michal, Šlimec, Golémek, Matouš) vyfasovali šichtu ve Velkoopatovické propasti (VOP) v Jedelské ventarole. Trasa pro kolečka před jeskyní byla brzy tak rozježděná, že jsme opět deponovali jen v jeskyni v hlavní chodbě. Vytahali jsme takovou standardní hromadu sedimentu, přesněji 150 kýblů terra rosy a prohloubili VOPku o další metr.
K večeru si většina z nás odskočila na jih Moravského krasu na základnu Speleohistoriků, kde se konala přehlídka a zároveň soutěž karbidových lamp. Hrdí majitelé zapálili své acetylenové stroje a jejich plamínky nádherně prosvěcovaly přítmí jižanské boudy. Po vyhlášení vítězů, předání cen a závěrečném odpálení sněhuláka se vracíme k nám na sever. Společenské povinnosti nám pokračují, jdeme ještě na základnu Tartarosu dodatečně zapíjet narození dalšího malého jeskyňáře.
Výlet na jih krasu vynechali jen Krteček s Michalem, kteří dali přednost jeskyni U Jedelské cesty a zkoumali místo jen pár metrů pod vchodem ve stěně vstupní propasti, kde byla již při minulé akci nalezena možnost teoretického pokračování. A to se jim dnes potvrdilo – po vyklizení kamení a hlíny tudy k severu skutečně ubíhá velice úzká, avšak po dalším vyklizení průlezná chodbička. Těžko říct, kam to může vést a je tu i riziko, že po pár metrech chodba vyústí někde ve stráni. Uvidí se po další akci.
Na neděli máme speciální program u Vilémovic. Dejv z Vilémovické skupiny nás požádal o pomoc s montáží žebříků v Kajetánově závrtu – a možnost navštívit Kajetánův závrt se neodmítá 😉 Kromě Dejva jsme byli ještě 4 (Ari, Matouš, Michal, Krteček), udělali jsme, co bylo potřeba a co momentálně podmínky dovolovaly, a i když už nebylo moc času, koukli jsme se v Kajetánu ještě kus dál.
Krteček, Zuzu a Michal se v neděli mohli zdržet dýl, přijel jim na pomoc ještě i Péťa a společně vytahali pár desítek kýblů hlíny z nového pracoviště pod vchodem jeskyně U Jedelské cesty. Krteček pak ještě v Jedelské ventarole chvíli rozšiřoval poslední zatáčku v trativodu Střeva, ale po zjištění, že se celá chodbička stáčí vzhůru do úzkého komínku, ztratilo toto pracoviště definitivně perspektivu dalšího postupu. Jde odtud sice průvan, ale v současnosti není potřeba se za každou cenu probíjet dál zrovna v tomto směru. Tím se možnosti Jedelské ventaroly opět zredukovaly a v podstatě zůstávají už jen 2 místa pro další postup – zbývá nám pracné rozbíjení sintrové ucpávky na konci levé chodby a další zahlubování nekonečné Velkoopatovické propasti.
