Výročka aneb krev, pot a zelená. Tak by se dal shrnout poslední lednový víkend. Kdo přijel už v pátek, tak byl vypomoci ve Vymodlené. V sobotu už nás bylo podstatně víc a zabádalo se v jeskyni V Jedlích. Pro dostatek pracovníků bylo zvoleno pracoviště v Honzově chodbě, kde je potřeba spousta lidí na transport štěrku až před jeskyni. Postoupilo se tak o 2 m a i když to tudy směřuje ke známým místům v jiné části jeskyně a „hrozí“ propojení, vznikl by tak aspoň nový vstup do Honzovy chodby a obešlo se kritické místo, které se při povodních zatápí a zanáší štěrkem. Krom toho jsme V Jedlích, neskutečném labyrintu, kde se na pěti metrech chodby mohou skrývat klidně další dvě doposud netušené odbočky.
Po pracovce pár otužilců stihlo koupel v Šošůvce a následuje vrchol víkendu, výroční členská schůze U Němců. Přečteno, schváleno, odhlasováno, naplánováno a jedeme dál. Máme za sebou opět speleologicky mimořádně úspěšný rok, navíc v super partě, tak snad nám to bude tak kopat i v letošním roce. Na závěr jsme na baru otočili pár cesťáčků zelené a šlo se na základnu. A co by to bylo za schůzi, kdyby se členové nepobili.. A tak se v hluboké noci kdesi v zasněžených polích za Ostrovem odehrála hromadná bitva všichni proti všem, takové to potřebné utužování kolektivu 🙂
V neděli nad ránem se přihnal takový vítr, že jsme po zbytek neděle drželi očima střechu na základně, ať nám neodletí. Smrků po kůrovci a lesácích v okolí moc nezbylo a z toho mála, co zůstalo, jich během neděle zase pár ve větru padlo. Smrky padaly i u Jedlí a jeden trefil starý javor tyčící se nad Jedelským údolím již na fotografiích z doby Absolona. Z Jedlí jsme vytahali kopací vercajk, spočítali zimující netopýry v objevech za Honzovou chodbou a zkontrolovali hladinu sifonu, ta je o 0,5 m výš nad normálem, pro další práci zde musíme počkat na její pokles.
