Kvůli výroční členské schůzi se do krasu dostavila většina našich členů a noví zájemci o členství, kteří už delší čas kopou za náš tým. Po mnoha a mnoha letech jsme letos při pořádání výročky změnili hned 2 zažité věci: 1) schůze se nekonala na základně, ale z kapacitních důvodů u Němců, 2) schůze nezačínala v 9 hodin ráno, ale až po 17. hodině odpoledne. V sobotu tak vznikl větší prostor pro pracovní využití všech těch lidí, kteří do krasu přijeli. Pracoviště bylo jasné – jeskyně V Jedlích.
V takto silné sestavě bylo možné pokračovat v našem veledíle a dál vyklízet Honzovu chodbu v jeskyni V Jedlích. Stejně jako posledně se opět v kýblech odesílalo ven z jeskyně zdánlivě nekonečné množství štěrku z koncové kaverny. Na nějaký brzký konec těchto prací to stále nevypadá. Na základně mezitím zbylé osazenstvo svařovalo a opravovalo kolečka, kompletovaly se nové prodlužovačky k vrátku a dokončovaly některé dokumenty nutné k večerní schůzi.
Všichni se ve smluvený čas přesouváme k Němcům a v 17 hodin zahajujeme výroční schůzi ZO 6-08 DAGMAR. Zmíním jeden z významných bodů schůze – za řádné členy byli přijati Ráďa, Kača, Adam, Michal a Dejv. Aktivních členů není nikdy dost a tato pětice se nám při pracovkách velice osvědčila. Nikdo ze stávajících členů nechtěl ze skupiny odejít (ani po naléhání, že nám začíná být základna malá a že u jiných skupin je určitě taky krásně :-), takže se toho dne rozrostl počet Dagmaráků na 22. Po chůzi jsme se v hospůdce zdrželi až do zavíračky, jedlo se, pilo a u toho promítal film z Dagmaráckého pracovního týdne 2013.
V neděli ráno navštívil jeskyni V Jedlích Kuba od Tarťáků. Potřebovali jsme s ním konzultovat technické zabezpečení některých míst v jeskyni (průlez do Meandrového dómu, svah ve vstupní části Honzovy chodby). Zároveň se rozběhla pracovní akce v Jedelské ventarole, kde se do dalšího zahlubování Velkoopatovické propasti pustili Aranka, Ráďa, Zuzu, Krteček, Michal, Adam, Albert, Matouš a 2 externí pomocníci (čerství členové šli stvrdit svou příslušnost ke skupině pořádným zabádáním v jeskyni, kde se ale v tu dobu flákali naši “speleomatadoři“ mi není jasné 😛 Kýble ze dna lítaly jeden za druhým a svižným tempem se vytahalo klasických 150 kýblů. A dnešní výsledek je taky už takový klasický – postoupilo se v plném profilu o 1,5 m do hloubky. Tím bylo definitivně potvrzeno, že zdánlivé dno VOPky nebylo dnem, ale jen dalším malým mezipatrem a že tato vertikála pokračuje dál do hloubky již III. stupněm. Zároveň VOPka překonala další milník: její hloubka překonala hranici 20 m na aktuálních cca 21 m. A stále nekončí. Tahle ďoura někam do hlubin začíná budit respekt.
Bádání ve Ventarole krásně zakončilo povedený víkend. Z členské schůze má člověk radost, když vidí, jak teď Dagmaráci fungují. A že jsme teď jako skupina silní potvrzují i postupy na obou našich hlavních pracovištích – v Honzově chodbě a ve VOPce. Oboje to jsou pracoviště, která by ještě před pár lety byla nad naše síly, teď se s tím ale statečně rveme a věříme ve šťastný konec.
