Problém Jedelského potoka
Je to neprávem opomíjený a v literatuře jen spoře uváděný problém jednoho z podzemních přítoků potoka Bílá voda z východního předpolí severní části Moravského krasu. Jen poměrně málo badatelů se zabývalo tímto problémem, protože stěžejní problémy v severní části Moravského krasu – problém Punkvy a jejích hlavních zdrojnic Bílé vody a Sloupského potoka – byly mnohem lákavější a nadějnější na objevné postupy. Proto řešení odtokových cest Jedelského potoka pokročilo poměrně málo vpřed. Částečně je to způsobeno i tím, že tento tok má velmi malý průtok a proto i jím vytvořené jeskynní prostory jsou malých rozměrů a s tím souvisí i problémy s pronikáním do dalších pokračování. Doposud není známá žádná část podzemního toku Jedelského potoka mimo vlastní ponor V Jedlích a vyústění toku do Bílé vody v jeskyni 13 C.
Ponory Jedelského potoka se nacházejí při východní hranici devonu s kulmem asi 800 m JV od jeskyně Plánivy v mělkém Jedelském žlíbku, který ústí do Suchého (Ostrovského) žlebu přímo naproti závrtu č. 37 (jeskyně č. 566 A dle jednotné registrace). Jedelským žlíbkem protéká potůček, pramenící v bažinatých lesních loučkách východně od propadání. Hlavní pramen je podchycen pro vodovod do areálu TJ Geotest (bývalá vápenka) a Michalovy jeskyně (dříve výrobna sýrů Niva). Vodní síť potůčku tvoří 2 větší ramena, měří cca 3,1 km a odvodňuje asi 3,5 km2 území.
Otvor ponoru V Jedlích je situován pod 6 m vysokou skalní stěnou v jižní stráni v nadmořské výšce 487 m.n.m. (Absolon 1972). Vlastní jeskyně (j.č. 567 A) je tvořena málo rozměrnými chodbami a síněmi o rozloze cca 60 délkových metrů. Jeskyně je ve směru odtoku vod uzavřena úžinou ve Střelecké chodbě, nánosovým sifonem v tzv. středním patře a nánosovým sifonem na konci Honzovy chodby. Vody potůčku se za normálního vodního stavu propadají nejméně na 2 místech ještě před vlastním ponorem a pouze za vyšších vodních stavů aktivují vlastní ponor. Nad vlastním ponorem se nachází skupina 3 závrtů, které bezprostředně komunikují s prostorami propadání.
V údolní nivě žlíbku za přepadovou stěnou propadání leží další 3 závrty, soustředěné okolo výrazného skalního hřbetu (pilíře). Největší z nich je 15 m hluboký a v jeho východní stěně je podél skalního hřbetu vyvinuto výrazné koryto, vytvořené vodami, které kdysi přetékaly závěrovou stěnu u propadání a propadaly se v tomto závrtě. Na dně závrtu je ve skalním hřbetu vyvinuta jeskyně č. 567 B, která je vzestupnou tunelovou chodbou propojena s vedlejším závrtem na protilehlé straně hřbetu. Třetí závrt je zvláštního, hvězdicového tvaru a odvodňuje drenážní příkopy vytvořené uměle v lesním terénu.