Na tento Jaskyniarský týždeň jsme se mimořádně těšili, protože se konal v místech, která pro nás byla speleologicky i turisticky doposud neznámá. Nechali jsme se proto velice lehce ukecat, ať na JTčko vyrazíme už v předstihu několika dní a stihneme toho v Tatrách co nejvíc.
Sobota
Před sobotním polednem se scházíme v Olomouci na vlakáči za Dagmaráky Aranka s Matoušem a za skupinu Myotis Alda s Lubošem, sedáme do našeho vlaku a dobrodružství může začít. Cestou přisedá ještě Dušan a až v Popradu na nás čekal Pavel ze Zlatého koně. Vítáme se Tatranským čajem a cestujeme dál do malého penzionku v Podspádoch. Zde mají zázemí jeskyňáři ze Speleoklubu Bratislava, kteří tady v Beliankách bádají na svých lokalitách. Jsou tu též Mišo a Edit od Trnaváků a další Myotisák Martin i s manželkou.
Neděle
V neděli mají v plánu Bratislaváci další průzkum a mapování v jeskyni Sedlákova diera a doporučili nám, že jeskyně stojí za vidění, takže za moravský tým se nás hned pět připojilo (Aranka, Dušan, Luboš, Martin, Matouš). Už samotný dvouhodinový výšlap strmým lesním terénem k jeskyni byl zážitkem, odměnou je krásný výhled na Tatry a pak samotná jeskyně. Exkurzním tempem jsme jeskyní prolézali směrem k bivaku v nejzazších a poměrně nedávno objevených částech jeskyně, kam jsme transportovali několik speleovaků. Bivak je cca 1 km daleko v jeskyni, místní jeskyňáři tu zůstávají do dalšího dne, budou mapovat a objevovat, jeskyně stále nekončí a objevy přibývají po stovkách metrů. My se stejnou cestou vracíme a po 8. hodině večerní znaveni a zabláceni vylézáme. Hned u vchodu nám Edit vlévá do žil novou energii (borovičku), kocháme se západem slunce a za tmy sestupujeme zpět na základnu v Podspádoch. Sedlákova diera byla pro dnešek výborná volba. Ač její název evokuje nějakou blbodíru, jde v současnosti díky vytrvalé práci jeskyňářů o moc krásnou a dlouhou jeskyni.
Pondělí – úterý
Moravský tým doplnili další účastníci – Růžovka, Jéňa a Šlimec sem přijeli přímo ze Zelené modré. Jéňa s Růžovkou se v pondělí přidali na akci ve skalních kaňonech Belianských Tater, Pavel, Luboš, Aranka a Matouš se pod Aldovým vedením vydávají na dvoudenní přechod Tater. Busem a vlakem hned ráno docestujeme ke Štrbskému plesu a pak už šlapeme kolem Popradského plesa, stoupáme Mengusovskou dolinou přes Žabie plesa až na Chatu pod Rysmi, kde přenocujeme. I přes varování slovenských kamarádů, že v tuto dobu na chatě nebude k hnutí, byla chata poloprázdná a strávili jsme tu příjemný večer za svitu petrolejek. Snídani si vychutnáváme na terase s dokonalým výhledem na okolní štíty, opouštíme chatu a přes sněhové pole stoupáme dál až na vrchol Rysy. Honí se kolem nás mraky, ale i tak se odkrývají nádherné výhledy, těch se stále nemůžeme nabažit. Sestup z vrcholu polskou stranou je pěkně strmý, ale pohodlně vystrojený řetězy. Celou cestu shlížíme na dvě polská plesa, z protějších skalních stěn padají vodopády z tajícího sněhu a nacházíme i jednu jeskyni v ledovci. Dole u Mořského oka už je hodně živo, většina polských turistů končí zde, jen málokdo pokračuje dál na Rysy. My sestoupili do Bielovodské doliny a z Tatranské Javoriny dojeli zpět do Podspádů busem.
Středa
Ve středu má ve Ždiaru oficiálně začít JTčko, takže postupně vyklízíme Podspády a přesouváme se. Jéňa s Růžovkou jdou pokračovat s místními v průzkumu kaňonů, kde byla nalezena nová lokalita a dnes se na ní rovnou i zabádalo. Většina z nás ale dnešní volnější den využila k návštěvě turisticky zpřístupněné Belianskej jaskyne. Odtud jdeme procházkou k penzionu Magura, kde už na nás čeká další člen našeho týmu, Vojta – ten sice doléčuje zlomenou ruku, takže jeskyně zatím vynechává, ale přijel nás podpořit a užít si povrchové turistiky. Přijíždějí stále další a další slovenští kamarádi, JTčko je oficiálně zahájeno a zapisujeme se na zítřejší exkurze.
Čtvrtek
Ve čtvrtek se opět dostáváme do Belianskej jaskyne (za Dagmaráky Ari, Růžovka, Jenda, Matouš), tentokrát nás ale náš průvodce protáhl mimo turistické chodníky, hlavním cílem výpravy bylo dno Hladovej priepasti. Sestup a výstup jsme stihli všichni celkem rychle, takže náš exkurzní program byl pohotově obohacen ještě o návštěvu Zrúteného dómu a dalších navazujících prostor, kde jsme absolvovali pěkný okruh přes velké dómy i spoustu prolézaček v suti zařícených prostor. V součtu s včerejší turistickou návštěvou jsme si o této jeskyni udělali pěkný obrázek.
Pátek
Kdo si chtěl v pátek dát něco pohodovějšího, vyrazil do jeskyně Aksamitky, kdo se chtěl patřičně zničit, vyrazil na Tristarskou priepasť. Na tuhle výživnou exkurzi se podařilo Lubošovi, Jendovi a Matoušovi vyhecovat i “starou obehranou hokejku“ Dušana, aby předvedl, že nepatří do starého železa. Kdo jde do této propasti, musí vstávat o hodinu dřív než do ostatních jeskyní, aby se dala exkurze stihnout v rozumném čase. Už z toho nám bylo jasné, že si dnes dáme do těla. A byl z toho skutečně další úžasný zážitek (je jich tento týden už tolik, že je přestáváme počítat 
K jeskyni se samozřejmě leze strašně dlouho do strašně prudkýho kopce, ale jsme v nádherné přírodě a mezi fajn lidma, takže cesta utekla celkem rychle. Kdo se vyškrábal až sem nahoru, neměl už se samotnou Tristarskou priepasťou problém. Jde o čistě vertikální prostory, 200 m hlubokou stupňovitou díru do nitra Belianských Tater. Sestoupili jsme do hloubky cca 100 m, dále je po stěnách propasti mnoho volných kamenů, muselo by se lézt opatrně a sestup nás všech by zabral spoustu času. Pro představu o charakteru lokality dnešní sestup bohatě stačil. Jako bonus právě zde dostáváme od zaměstnance SSJ poctivý výklad o jeskyni podaný s intonací znuděné brigádnice (videozáznam je jeskyňářům k dispozici 
Otáčíme a šplháme po laně zase nahoru, zároveň se propast odstrojuje, další exkurze už sem nepůjde. Venku z propasti jsme celkem rychle, sestupujeme zpět do údolí a kolem 16. hodiny jsme zpět v kempu. Všem kamarádům se okamžitě dává na vědomí, že exkurze neměla chybu a že Dušan již nikdy neuslyší nic o staré obehrané hokejce
Sobota
Na sobotu jsme si nechali jeskyni, o kterou byl počas JTčka patrně největší zájem, jeskyni Javorinku. Jeskyně má na délku kolem 12 km chodeb a dómů a je druhou nejhlubší jeskyní na Slovensku. Bylo nám jasné, že z tak ohromného systému dnes uvidíme jen zlomek, ale hodně jsme se na to těšili. Za skupinu Dagmar reprezentovali Ari, Růžovka, Jenda a Matouš. Že se k jeskyni opět šlapalo nějaké 2 hodiny do kopce, nám po tom týdnu v Belianských Tatrách už ani nepřipadalo divné, nějak jsme se s tím smířili a naučili žít. Do Javorinky jsme vstoupili horním vchodem a cílem dnešní exkurze bylo dojít do Maracany. Jak napovídá název, jedná se o dóm gigantických rozměrů a nějaký čas jsme tam strávili, než jsme jej celý obešli a trochu nakoukli i do okolních prostor. Pár hodin jsme v jeskyni pobyli a bloudit by se v tomto systému dalo asi i pár dní. Když bude možnost, rádi se sem ještě někdy vrátíme. Postupně vylézáme ven, převlékáme se a zpátky do údolí už se trousíme po menších skupinkách. Počasí je nádherné a kocháme se pohledem na vrcholy Belianek tentokrát z jejich opačné strany. V táboře už nás čekal navařený guláš, navečer zaplál společný oheň, organizátoři pronesli poslední řeč a pak už jsme do noci plnými doušky užívali tento náš poslední večer ve stínu Belianských Tater.
Neděle
V neděli nás čekalo daleké cestování vlakem zpět na Moravu, proto jsme nestihli exkurzi do Mesačné šachty vedenou samotným kapitánem Horákem. Cestou se postupně jednotliví účastníci odpojují a finální rozloučení Dagmaráků a Myotisáků přichází opět v Olomouci na nádraží. Byl to neskutečný týden – na Sedlákovu dieru, Tristarskou priepasť, Javorinku, Rysy… na to všechno hned tak nezapomeneme. Belianské Tatry jsou nádherné a jejich jeskyně si říkají o další návštěvu. Prožili jsme týden plný těch nejlepších zážitků ve skvělém kolektivu. Děkujeme kamarádům, že jsme tohle mohli společně absolvovat, děkujeme jeskyňářům ze SPELEO Bratislava, že jsme se mohli připojit v Podspádoch už od soboty, a děkujeme všem organizátorům z Jaskyniarskej skupiny Spišská Belá, kteří toto krásné speleosetkání připravili. Nemělo to chybu, pro nás jednoznačně jedna z top akcí roku 2019, díky za to.
