Hned v pátek jsme zjistili, že se někdo vloupal do jeskyně Dagmar. Nezvaní návštěvníci podhrabali už tak dost chatrnou uzávěru jeskyně a měli dost štěstí, že jim betonový věnec nespadl na hlavu. Zítra nás tedy čeká oprava vchodu. Zabádat ještě v pátek se chtělo jen Krtečkovi s Matoušem, tak šli spolu vyvážet japanky ze Ztracené chodby v jeskyni Vymodlená.
V sobotu jsme se rozprchli po malých skupinkách dělat hned na několika lokalitách. Bylo potřeba udělat udržovací práce na vícero vstupech do jeskyní – Zuzu s Arankou začišťovaly ústí jeskyně U Jedelské cesty od hlíny (na jeskyni budeme tvořit novou uzávěru), Amálka s Matoušem opravovali poničený vstup na Dagmaře, Jéňa společně s Jarynama dolaďovali vstup do jeskyně V Jedlích a Ráďa s Vojtou a Krtečkem vyrazili vypomoct Tarťákům do Vintok. Provedli jsme taky rychlou kontrolu stavu v jeskyni Dagmar, na první shlédnutí to vypadá, že nezvaní hosté jeskyni snad neponičili. Podvečerní program dle klasického scénáře, jak se na poslední srpnový víkend sluší – zašli jsme na Vzpomínku k jeskyni 13C a pak jsme pochodem kolem Staré Amatérské jeskyně a přes Němce došli na oheň ve Velké Dohodě.
To nejzajímavější z víkendu se odehrálo až v neděli v jeskyni V Jedlích. Většina přítomných se překvapivě na pracovku do čerstvých objevů V Jedlích nijak nehrnula a spíš se tvářili, že je neděle a je potřeba především chalupařit. Do Jedlí se vydali aspoň Krteček s Matoušem. Proběhla dokumentace původního stavu jedné z chodeb čerstvých objevů, tzv. „vzestupného meandru“, poté jsme se pustili do rozebírání závalu na jeho konci. Šlo to rychle, kameny brzy docházejí, nastupuje hlína, jde lehce nakopávat a díky gravitaci z čelby rychle mizí. Nakopáváme první volnou dutinku s krásnými bílo-červenými žilami kalcitu. Krátí se nám čas pro návrat na povrch, takže tu ještě sondujeme roxorem do sedimentu výše nad námi… a on prolezl někam do volného!! Bude těžké vydržet do příští pracovky, než zjistíme, co tam je 🙂
Dle plánu na závěr slaňujeme do propasti kouknout na stav vody. Plazíme se k sifonku a zjišťujeme, že hladina klesla odhadem o 10-15 cm. Pro nás je to důležitá informace, že za příznivého stavu může voda v sifonu klesat a bude potřeba během sucha sifon častěji kontrolovat, zde se náhodou neotevře. Střídáme se u sifonu a zepředu se vzápětí ozývá „Všiml sis tady toho napravo? Tady je asi nějaká chodba!“
V okamžiku napravo před sifonem prohrábneme pod stěnou těsný průlez a s obtížemi nakukujeme do nízké volné chodby! Vypadá to na paralelní chodbu vedoucí podél plazivky a teoreticky by se tudy mohl dát sifon obejít. Jen je to příliš nízké, bude se muset zahloubit dno, aby se to vůbec dalo proplazit. A docela reálně hrozí, že i zde narazíme na vodní hladinu či náplavy až po strop, ani zde totiž vzduch nijak neproudí. Ale určitě to zkusíme. Spokojeni vylézáme v nedělní podvečer z Jedlí a jsme si jistí, že dole v nedávných objevech to bude ještě zajímavé.
