Koncem března jsme se sešli ve velice silné sestavě. Jedním z důvodů byly hned několikeré narozeniny našich členů = nechyběl dort, bečka, oheň, grilování a kytara. Přijelo několik přátel také ze Slovenska a sešli jsme se v obdobné sestavě jako na posledním Jaskyniarskom týždni ve Smoleniciach, dokonce i ten slovenský výčepní přijel 🙂 . Ty pro jeskyňáře nejzásadnější věci se ale odehrály v jeskyni Dagmar.
Vrátili jsme se k rozdělané práci v Pandemické chodbě. Ta se nám za poslední tři roky rozvětvila do tří směrů – pokračování v přímém směru jsme uzavřeli během loňského bádacího týdne (ukázalo se, že chodba směřuje na již známé prostory západní větve). Ve druhé odbočce (odborně nazývané „doleva“) se sporadicky občas kopne, pracoviště je dlouhé, úzké, bez vzduchu, kope se hlavou dolů… Třetí směr „doprava“ teď nějaký čas ležel ladem, profil je poměrně úzký a sedimenty před námi jsou zhutnělé a plné kamení, kopat zde nebyla žádná slast. I tady je čelba už značně daleko a při intenzivní bádací akci se rychle vydýchá vzduch. Všechen vykopaný materiál se navíc pomocí mnoha lidí tahá systémem lóden a lanovek ven z jeskyně.
Právě pro dostatek pracovníků onen březnový víkend jsme se pustili přesně do tohoto místa. Na čelbu se natáhl kopoflex, kterým ventilátor vhání do útrob Pandemické chodby čerstvý vzduch a kopáčky se opět zakously do sedimentů na čelbě. Za sobotu a neděli se vytahalo přes 2,5 kubíku hlíny a kamení a takový postup na čelbě už potěší. Další dobrou zprávou je, že jsme se prokousali za nepříjemně tvrdou hlinito-kamenitou ucpávku a postup je zase snazší a rychlejší. Navíc se chodba rozšířila a pracuje se teď pohodlně, není problém se vytočit s kýblem. Při dostatku lidí bude tato chodba jedním z prioritních míst, na které se zaměříme.
