Den 1. a 2.
20. Dagmarácký pracovní týden jsme v pátek decentně zahájili, bádání se naplno rozběhlo až v sobotu. Pracovalo se v jeskyni Dagmar, V Jedlích a vypomohli jsme i ve Skleněných dómech. V Dagmaře to bylo pracoviště v Pandemické chodbě, pokračovali jsme v klesajícím přímém směru a hned tento den bylo pracoviště „dokončeno“ – celá čelba se slepě zavřela v liťáku, jen směrem dolů vede úzká a sintrem zalitá puklina, není tedy kam dál pokračovat (to jsme dlouho neviděli, takhle blbě zakončit čelbu… Borise na čelbu už nepouštět!).
Lépe se vedlo v Jedelském propadání, kde zahlubujeme sondu před Střeleckou úžinou. Po příchodu na nás ze dna sondy vřískal netopýr, asi nemohl ven, tak jsme jej zachránili. Všechen materiál ze sondy se těží ven z jeskyně, tady je kamení a štěrku dost, práce na několik akcí tu ještě bude (ale Borise na čelbu stejně raději nepustíme).
Na základně mezitím proběhl úklid overalovny, natažení plachet proti slunci a dešti nad ohništěm a další činnosti, které všem účastníkům DPT budou celý týden zpříjemňovat život. Jen za tuto sobotu se u nás protočilo 24 lidí, účast zatím velice dobrá 
Den 3.
V neděli jsme jako hlavní pracoviště zvolili jeskyni V Jedlích – sondu před Střeleckou úžinou. Už v sobotu jsme na dně sondy našli netopýra, dnes malinkatou vyhublou ještěrku, takže jsme opět zachránili dalšího živočicha. Během neděle dno sondy opustilo 151 kýblů, sonda je o 1,5m hlubší, stále je možnost pokračovat a velikou neznámou zůstává, kam nás toto pracoviště může zavést. Také jsme zkontrolovali stav koncového sifonku, hladina byla na jedné z nejnižších pozorovaných úrovní, takže tu pár dní určitě popracujeme a zkusíme se přes sifon prokopat vrchem.
Michal s Káťou v Jedelské ventarole vyčistili průkop hlavní chodbou, dlouho se zde nepracovalo, tak aby bylo vše připraveno na hladký průjezd koleček během následujících dní. A protože bylo pracovníků dnes opět dostatek, vypomáhala třetí parta Kubovi v Lopači. Poslední tým se staral na základně o catering, dnes na kopáče čekala sekaná s brambory, výborné! Odpoledne koupání v Šošůvce a do noci pak běžela zábava v lomu. Do toho přijíždějí další čerstvé síly a začíná být jasné, kde se kopne v pondělí 
Den 4.
Právě v pondělí nadešel ten okamžik, na který se spousta lidí už delší dobu těšila… po dvouleté pauze jsme se vrátili do VOPky! Ve Velkoopatovické propasti (jeskyně Jedelská ventarola) jsme naposledy zabádali přesně před 2 roky, bylo to během Dagmaráckého pracovního týdne 2020 a potýkali jsme se tehdy po pár dnech s tak kluzkými lany, že se vytahování kýblů z třicetimetrové hloubky stávalo nemožným. Nyní je ve VOPce sucho, až se práší, v koleni před čelbou nestojí ani kalužka vody, k tomu spousta nažhavených kopáčů = ideální podmínky pro obnovení těžby.
Také tady nás na čelbě čekalo zvířátko, přesněji hned dvě, ale už jim nebylo pomoci. Byli to 2 mrtví krtci a těžko jsme Krtečkovi vysvětlovali, že nejde o nějakou provokaci 
Máklo se vydatně, celkem se dnes vytahalo 161 kýblů a čelba vypadá aktuálně tak, že by nemuselo jít jen o vertikální vzestupné pokračování, ale že by před námi mohl být také sedimenty vyplněný horizont. Po další akci budeme moudřejší.
Kromě toho se dnes mapovalo V Jedlích a Zuzu na základně pro všechny kopáče vykouzlila vynikající olivové ragú s rýží a pohankou, tak dobře snad nevařila ani za svobodna 
V podvečer i přes slabé poprchávání proběhla koupel v Šošůvce a večer jsme poseděli kolem ohně. Svátky jsou před námi, přijíždějí další kopáči.
Den 5.
Prší a prší. Leje tak, že je problém vymyslet na úterý pracoviště, kam by bylo možné dojít, aniž bychom byli durch mokří hned po příchodu k jeskyni. Nakonec se zrodil nápad, že Punkevákům oplatíme jejich výpomoc a přesuneme se do Michalky. Tak se taky stalo, provedli jsme bleskový autovýsadek na Michalce a pustili se do okupace pracovišť ZO 6-20 Moravský kras. Lidí bylo dost na to, aby se dělalo paralelně jak v Křížové sondě, tak v Zašívárně. S dnešním výsledkem bezmála 400 kýblů z obou pracovišť musel být velitel Tom nadmíru spokojený.
Paralelně vedl Alda exkurzi do Dagmary a při té příležitosti čistili některé stěny v jeskyni zašpiněné v minulosti neopatrnými návštěvníky. V propasti II marně hledali vodní hladinu, ta klesla ještě níž až na dno propasti III.
Na základnu mezitím dorazila inspekce z vedení ČSS, Honza Sirotek byl zkontrolovat, zda se neflákáme. V tu dobu byla většina lidí v jeskyni, tak jsme si snad ostudu netrhli 
Po návratu všech týmů z jeskyní jsme se již v krásném odpoledním počasí vydali na obědo-večeři do Ostrova k Němcům, u toho spřádáme plány a rozpočítáváme lidi na všechny aktivity naplánované na středu.
Den 6.
Středa začíná stejně jako úterý – pořádný dopolední slejvák. Tísníme se společně pod plachtou a vyhlížíme lepší počasí. To se naštěstí během dopoledne umoudří, mezitím přijedou další posily z řad potápěčů a také kluci z MSK, dáme společné foto, rozdělíme do jednotlivých týmů a vyrážíme na lokality. Dnes se toho postíhalo opravdu hodně. Jako první startoval hned ráno Michal s Kubou do Lopače dokončovat výželezu. Další skupinka se dnes ulila z kopání a vyrazila na exkurzi do Amatérky.
Kdo se nebál kopání, přidal se na akci v jeskyni V Jedlích, tam jsme z pracoviště „Skautská hanba“ vytahali na povrch 120 kýblů a už nám možná chybí jen jediná akce, aby bylo i toto pracoviště definitivně dořešeno. Zajímavé bylo, jak velké valouny droby byly ve štěrkových sedimentech (mohl toto vůbec dopravit a opracovat Jedelský potok?). Přítomní hosté měli samozřejmě možnost shlédnout celou jeskyni V Jedlích včetně nedávných objevů.
Do toho všeho jsme využili Daldu s radiomajákem a zaměřili přesnou polohu nového vchodu do Karantény (jeskyně V Jedlích), zaměřovala se 2 místa ve Vymodlené a na závěr nám Dalda zaměřil vrchol nedávno dolezeného komína v jeskyni U Jedelské cesty, všechny naměřené výsledky nás moc potěšily a napověděly, kde mohou vzniknout nové vstupu do podzemí a po kolika metrech dojde k propojení některých jeskyní. Dnes tedy spousta práce na mnoha frontách.
S činností nesmíme polevit, s každým dalším dnem jsme pod větším dohledem, dnes za předsednictvo ČSS dorazil Honza i se Zdenálem, projeli nám nástěnku, prošli seznam účastníků, zkoukli zaznamenané postupy a vykopané kýble, tak snad byli spokojeni.
Po návratu všech týmů na základnu jsme se nacpali langošema, pak tradiční koupel v Šošůvce a večer ve Velké dohodě jsme si zpestřili promítáním fotek z předešlých ročníků Dagmaráckého pracovního týdne. Je neskutečné, kolik se toho za těch 20 let udělalo, kolik se objevilo, kolik lidí se zastavilo a pomohlo. Jen za dnešní den se na základně protočilo a do činnosti zapojilo 28 osob. Máme dobrý náběh na to, aby letošní 20. ročník byl rekordní co do počtu účastníků, tak i do počtu zúčastněných speleoskupin
Den 7.
Čtvrtek se točil kolem jeskyně Dagmar a její Pandemické chodby. Přehodnotili jsme Borisův závěr ze soboty z „tudy to dál nevede“ na „stále to pokračuje, ale bude to hrozná dřina“. Protože se sešel ideální počet lidí právě na toto pracoviště, pustili jsme se do něj. Navíc dnes není státní svátek a v krasu zůstalo jen to nejtvrdší kopací jádro, k tomu posílené o další zdatné kopáče z Trnavy, tak jsme přijali tuto výzvu. Čelba v Pandemice se stočila kolmo dolů, je potřeba vybírat množství kamenů, sintrů, doluje se to ze dna hrozně těžko. Proto byl na čelbu nasazen Zlatokoňácký úderník Pavel a kýble tak z čelby lítaly i v těchto ztížených podmínkách. S občerstvovacími pauzami se pracovalo tak dlouho, dokud nás děvčata nezavolala na oběd (spíš večeři).
Dnes byly halušky, souvislost s tím, že je tu dnes 6 slovenských jeskyňářů, je čistě náhodná 
A poté se šlo kam? Přece na večerní pracovku opět do Pandemické chodby! Dnes to byl jeden z těch poctivě prokopaných dnů, končíme kolem 22. hodiny a za dnešek jsme z jeskyně vytahali celkových 301 kýblů. Na ty podmínky na čelbě parádní výsledek.
V závěru akce proběhl Pandemiku Matouš s Distem a hledal případnou souvislost s dalšími známými prostorami západní větve jeskyně. Měření to bylo rychlé, hrubé, orientační, přesto je výsledek celkem jednoznačný a některé souvislosti ohledně vzniku jeskyně do sebe začínají krásně zapadat. Ještě bude potřeba vše potvrdit podrobnou mapou.
P.S. Už dnes je jasné, že se letošní ročník DPT stane rekordním, co se počtu zúčastněných speleoskupin týče
Den 8.
Pátek se věnujeme Jedelskému propadání. První tým se vydal zapracovat ke koncovému sifonu na jeho možném „obchvatu“. Po příchodu na pracoviště ale zjistili zvýšenou hladinu sifonu a nebylo možné se vůbec dostat k pracovišti. Tak aspoň průlez ze dna propasti trochu vyčistili a vykopaný štěrk napytlovali. Zajímavé je, že přítok do propasti je v těchto dnech stále stejný a nabízí se myšlenka, zda za náhlé zvednutí hladiny nemůže přítok z opačné strany sifonu.
Když vylezli z propasti, už se kýblovalo z pracoviště Skautská hanba, taktéž jeskyně V Jedlích. Přidali se a po příchodu dalších pomocníků se paralelně těžilo také ze sondy před Střeleckou úžinou. Dnes jsme z jeskyně vytahali celkem 207 kýblů, ale důležitý je především výsledek – podařilo se ze Skautské hanby prokopnout do Meandrového dómu! Někde v těchto částech jsme to čekali, konkrétní místo vyústění nás ale překvapilo a ještě lepší byl první okamžik propojení: Když Dominik dole na čelbě při objevitelském průpichu zajel roxorem do sedimentů nad sebou, vyjel roxor nahoře Borisovi mezi stehny… bylo to o fous
Otvor jsme rozšířili, Péťa jako první sklouzl dovnitř a otevřel tak novou bezpečnou cestu za kritické místo Honzovy chodby, které se pravidelně zanáší štěrkem. Bude teď možné chodit sledovat proudění povodňových vod v objevech za Honzovou chodbou bez rizikového proplavávání na nádech přes vstupní zúžení. Navíc Skautská hanba pomáhá odkrývat nižší štěrkem zaplněné části jeskyně V Jedlích, o kterých se toho doposud tolik nevědělo a přináší nové informace k tomu, jak jeskyně vznikala a jak se tu v průběhu statisíců let měnily vodní poměry.
V závěru akce se navíc podařilo propíchnout spojení také na opačnou stranu, tedy do chodbiček za Klíčovou dírkou. Otevírají se tak možnosti prolongace v prostorách za Klíčovou dírkou, to bylo doposud nemyslitelné. Po včerejším dořešení jednoho směru Pandemické chodby v jeskyni Dagmar je to dnes další podobný úspěch.
Den 9.
V sobotu celá akce vrcholí, přijíždějí poslední posily z řad kopáčů a obsazujeme současně obě na počet lidí náročná pracoviště – Velkoopatovickou propast (VOP) v Jedelské ventarole a Skautskou hanbu/Honzovu chodbu V Jedlích.
V Jedlích bylo rozšířeno místo včerejšího spojení a po odkrytí obou stěn chodby začíná být zřetelnější skutečný rozsah objevených/odkrytých prostor. Chodba Meandrového dómu je tu přepažena zajímavých skalním žebrem, voda se tu neskutečně vyřádila. Pozoruhodný je také silný průvan, který vane z nové spojnice ke Klíčové dírce. V sedimentech objevujeme starý ale stále použitelný pajsr, jen kousek od něj je skleněná lahev, svrchní vrstva náplav tedy nebude nikterak stará.
Krásně se pokopalo také ve VOPce, vytahalo se 150 kýblů a po dnešku už je v dalším pokračování naprosto jasno – v přímém směru už žádné pokračování není, celý kanál se stočil kolmo vzhůru. Po dnešní akci jsme již 3 výškové metry nade dnem VOPky a začínáme spřádat plány, jakou na tuto těžbu nasadit nejvhodnější a zároveň bezpečnou techniku. A protože nás dnes bylo fakt hodně, vyslali jsme ještě 3 pomocníky ke Kubovi do Lopače.
Všechny týmy se odpoledne postupně setkávají zpět na základně a společně se vydáváme do lomu Velká dohoda. Standardně by tam proběhlo zakončení Dagmaráckého pracovního týdne, tentokrát se k tomu přidala jedna významná krasová událost týkající se Zuzu a Krtečka aneb když si jeskyňářka vezme jeskyňáře O průběhu celé akce budou krasové tamtamy určitě ještě nějaký čas referovat.
Den 10.
V neděli přichází čas na vystřízlivění. Jednak ze včerejší noci, ale také z toho, že těch krásných 10 dní v Moravském krasu už zase končí. A jako každý rok to uteklo nějak rychle.
Až tak rychle už neproběhl nedělní úklid, ten samotný zabral celý další den. Byli jsme prohlédnout a zdokumentovat všechna pracoviště a případně vytahat nějaké to zapomenuté bádací náčiní. Zároveň byla tato nedělní prohlídka hezkým souhrnem toho, co se nám za ten týden v krasu povedlo.
Teď už jsme doma, ale dozvuky Dagmaráckého pracovního týdne jsou stále s námi – je třeba protřídit fotky, překreslit mapy, sepsat všechny účastníky, dopsat pracovní deník a připravit na web stručné shrnutí letošního vydařeného 20. ročníku.
