Náš Dagmarácký pracovní týden, tradiční bádací akce konaná pravidelně první červencový týden, byl letos poznamenán tím, že Slováci z doposud pro nás neznámých důvodů nacpali termín jejich Jaskyniarského týždně přímo na náš pracovní týden. Jelikož se pravidelně účastníme obou akcí, nezbývalo než se pokusit obě akce nějak rozumně skloubit. Vyřešili jsme to tak, že jsme od pátku intenzivně bádali na našich lokalitách a v půli týdne se přesunuli na začátek slovenské akce.
Pátek
Hned v pátek se začalo přípravou zázemí pro bádací týden – s Honzou jsme vysekali trávu na parkovacích plochách u základny a houštinou kopřiv proklestili cestičku ke kadibudce. Koukli jsme i na stav v Jedelském propadání, kde bylo dle předpokladu v řečišti potoka sucho.
Sobota
V sobotu to vše vypuklo naostro. Začali jsme sestupem do Propasti pod Kaplí v jeskyni Dagmar. Cestou dolů jsme s sebou rozmotávali prodlužovačky s 220 V. Naše partička (Jenda, Vojta, Aranka, Honza a Matouš) vytahala všechno připravené kamení z čelby na skládku před plazivkou. Mimochodem pro tohle místo na čelbě se uchytil název “Rakev“, který výstižně popisuje jak rozměry pracoviště, tak polohu, v jaké se do Rakve leze, stejně tak i pocity, které člověk uvnitř má a nechybí ani pořádné víko. Po vyklizení připravených kamenů se mělo začít vrtat, jenže vrtačka po zapojení nijak nereagovala. Po kontrole, že tady dole máme vše správně zapojeno, jsme se vydali zpět k povrchu a průběžně kontrolovali všechny spoje a hledali chybu. Tu jsme našli až na základně v samotném rozvaděči. Ten byl totiž odpojený a celý rozebraný. Termit se právě pustil do potřebné úpravy rozvaděče, aby bylo možné napájet 400 V vrátek určený do Dagmary. Tak to jsme se trochu nedomluvili na načasování… Nevadí, díky technologické pauze jsme vrtání pro dnešek přeskočili a šli k dalšímu programu, který byl nosný pro celý pracovní týden, k Jedelské ventarole.
Přivezli jsme si k Jedelské ventarole kolečka a další pracovní nástroje a začali v hlíně zahlubovat koridor pro kolečka směrem ke vstupu do jeskyně. Přímo k jeskyni sice kolečka dojedou, ale vstup pod stropem je vysoký jen na plazícího se jeskyňáře. Protože chceme kolečkama zajíždět až do jeskyně, je potřeba začít zahlubovat přístupovou cestu již pár metrů před jeskyní a k jeskyni dojet už v zahloubeném koridoru. Bylo nás dost (Mart, Béďa, Honza, Matouš, Aranka s Terezkou), takže zatímco před vchodem do jeskyně se pilně kopalo, v samotné jeskyni jsme provedli fotodokumentaci stávajícího stavu jeskyně ještě před tím, než to tu začneme prokopávat. Při focení jsme v chodbě napravo nalezli skleněnou lahev. Etiketu sice neměla, ale patrně nebyla z pravěku, na jejím vršku bylo stále čitelné “Palírna U Zeleného stromu“. Po nafocení jeskyně se přidáváme k bádajícímu družstvu, střídáme pozice a práce jde rychle od ruky. A když síly v pozdním odpoledni začnou docházet, zjeví se tu na vystřídání Jenda s Vojtou. My tedy odcházíme na základnu opékat večeři a ti dva do večera pokračují ve vyvážení koleček.
Neděle
Další den už je základna zase pod proudem a vrtáci Jenda s Vojtou jdou do Propasti pod Kaplí vrtat a dodělat resty ze včerejška. Jinak se celý den bádalo v Jedelské ventarole – pracanti přicházeli a odcházeli, různě se tu střídali, kdo měl žízeň, šel se napít do lomu, kdo měl hlad, šel se najíst na základnu (Iva s Lídou navařili výborný kotlíkový guláš ve stylu “co základna dala“). Tím že bylo tolik pracantů (Šlimec, Zuzu, Mart, Béďa, Matouš, Aranka, Tom, Terezka, Jenda a Vojta), práce ani na chvíli nestála. A tak se kolečka pozvolna stále víc přibližují portálu jeskyně. Situaci občas komplikují větší kameny v hlíně, jinak se kope snadno. Jedná o sedimenty již jednou překopané ať už dřívějšími badateli nebo jako pozůstatek po archeologické sondě. Proto se v hlíně dá vykopat všechno – od kostí, přes uhlíky po nějakém ohništi, až po rezavé zbytky malého krumpáče, konzervy od paštik a další 2 igelitové pytlíky od mléka. Zvlášť ten poslední nález nám nejde moc do hlavy. V podvečer končíme za situace, kdy kolečka bez problému zajedou až do jeskyně. Zítřejší kopání tedy začne ukusovat první metry přímo z jeskyně.
Pondělí
V pondělí vyrážíme opět do Jedelské ventaroly. A stále ve velice silné sestavě (Vojta, Mart, Šlimec, Aranka, Tom, Terezka, Jenda a Matouš). Pokračujeme v prokopávání profilu na kolečka a pozvolna se probíjíme do jeskyně. Hlína je stále min. jednou překopaná, nacházíme stále ten samý materiál – recentní kosti, konzervy a další (už čtvrtý!) pytlík od mléka (jaká zvěrstva se tu kdysi odehrála, se bojíme domýšlet).
Odpoledne tu necháváme jen 3 vytrvalce, ostatní se přesouváme do Suchdola. Co by to bylo za pracovní týden, kdyby se práce neproložila i nějakou zajímavou exkurzí. V Suchdole už na nás čeká Jindra a bere nás na prohlídku Horního Suchdolského ponoru. Bylo krásně sucho, takže ani v nekonečných plazivkách jsme se nemuseli nikde válet v blátě, vychytali jsme to nejlepší možné počasí na tuhle díru. Jindra nás nešetřil výkladem, takže jsme se o této jinak známé lokalitě Moravského krasu dozvěděli další množství zajímavých informací. Jeskyně je díky své poloze na západní hranici krasu opravdovým unikátem, geologická hranice vápenců a pískovců zde vytváří netypicky tvarované podzemní dutiny a vše nakonec vygraduje vyústěním chodby do Suchdolského Mystéria. Takový objev se v Moravském krasu nepodaří každý rok…
Po tomto krásném zážitku se večer vracíme na základnu a od zbytku pracovního týmu se dozvídáme, že kolečka už zajedou cca 3 m do jeskyně. A zítra tuto hranici ještě posuneme.
Úterý
V úterý už nám pracantů ubylo, do Jedelské ventaroly dnes vyrážíme v pěti – Aranka, Terezka, Šlimec, Vojta a Matouš. Už není moc s kým střídat, sil po uplynulých dnech taky trochu ubylo a nějaké je potřeba pošetřit i na nadcházející dny. To ovšem neznamená, že bychom se nějak flákali, naopak, je to dnes poslední kopací den, tak jsme si ještě jednou pěkně mákli a posunuli čelbu o další metry dál do jeskyně. Po dnešním výkonu dojedou kolečka dokonce až za rozdvojení vstupní chodby. Jako zajímavější se momentálně jeví chodba nalevo, takže i průkop směřujeme tímto směrem.
Balíme nářadí a vše odvážíme zpět na základnu, tento pracovní týden už se tu kopat nebude, zase až na příští víkendové akci. S postupem za uplynulé 4 dny jsme spokojeni, jestli to takhle rychle půjde i dál, bude to super. Večer jsme si udělali procházku do Holštejna a cestou zkoukli tradiční místa jako Lidomornu nebo ponor Novou Rasovnu.
Středa
Ve středu ráno probíhají přesuny – zbytek kopacího týmu z Jedelské ventaroly se balí na dalekou cestu, loučíme se se zbytky osazenstva, které tu zanecháváme a v poledne se vydáváme směr Slovenský a Aggtelekský kras na Jaskyniarsky týždeň. To už je ale úplně jiný příběh. Každopádně Dagmarácký pracovní týden tím vůbec nekončí, práce pokračují dál, i když ne v jeskyních. Až do neděle se tu zdánlivě chalupařilo, ve skutečnosti ale probíhaly další opravy a údržba na základně a jiné činnosti tolik potřebné pro další terénní práce. Termit dokončil veškeré úpravy na rozvaděči tak, aby mohl být spuštěn těžební vrátek. I na samotném vrátku opravil elektroinstalaci, přidělal ovládání, ale kvůli chybějící součástce ještě vrátek nemohl odzkoušet, takže snad příště. Rosťa zase realizoval výměnu kuchyňské desky, namontoval různé háčky, držáčky a věšáčky, zkrátka další kopu “rosťovin“, které teprve budeme postupně odhalovat. Všichni společně pak připravili i nějaké dřevo na zimu. S kvalitním zázemím, připraveným nářadím a repasovaným vybavením se to pak v jeskyních bádá jedna radost.
Další bádací týden je za námi a je čas jej stručně zhodnotit: Během Dagmaráckého pracovního týdne obvykle střídáme několik pracovišť, protože z bádání od rána do večera, 10 dní v kuse a na jednom místě by se většina přítomných zbláznila. Letos jsme byli trochu omezeni slovenskou akcí, která začínala v půli týdne a na které jsme nechtěli chybět. Průzkumné práce jsme tedy zaměřili na 4 dny intenzivního kopání v Jedelské ventarole a výsledek je znát. Práce se posunula velkým skokem vpřed – před přístupem do jeskyně byl zahlouben koridor, který umožňuje přijet s kolečkem až pod portál jeskyně a následně byl tento průkop doveden do jeskyně až po rozdvojení chodby. Takovým tempem se po pár pracovkách dopracujeme na dosavadní konec jeskyně a pak to začne být teprve zajímavé, s každým dalším vyvezeným kolečkem budeme odhalovat tajemství Jedelské ventaroly.
K tomu navíc nenápadně stále a bez přestávky probíhá průzkum Propasti pod Kaplí v Dagmaře (likvidace a vyklízení závalu, příprava el. vrátku) a nějaký dílčí úspěch se může dostavit v podstatě kdykoliv. Hned na příští pracovní akci se na obou zmíněných pracovištích bude pokračovat, pracovní nadšení nechybí, neustále postupujeme dál a výsledek v podobě objevu se snad brzy dostaví. Dagmarácký pracovní týden nás k tomuto vysněnému cíli zase o kus přiblížil.
