V krasu jsme se netradičně sešli ve středu po práci a vyrazili na odpolední (spíš noční) směnu do Jedlí. Hlavní propagátoři tohoto skvělého nápadu jít si zakopat i v týdnu sice nakonec nedorazili, přesto nás ve čtveřici Aranka, Péťa, Krteček a Matouš bylo na práci dost. Měli jsme vytipované další místo v Jedelských objevech, které by stálo za průzkum lopatkou – nenápadný štěrkem a hlínou vyplněný portálek malé chodby vybíhající z centrální síňky, pod stropem navíc s úzkou volnou skulinou, ze které je cítit proudění vzduchu.
Po prokopání prvního metru chodbička náhle mění směr doleva a prudce stoupá. Kopeme v minimalistickém profilu, ať se dnes dostaneme co nejdál. Postup je rychlý a ještě dnes se nám daří vykopat ven ve dně nízké volné chodbičky. Nalevo je úzké neprůlezné okénko do již dříve objevených volných prostor, tím se nám jeden otazník na pomyslné mapě jeskyně vyřešil. Další se ale vynořil přímo před námi – cca 2 m se dá proplazit dál, ve dně je v hlíně vypláchnuté korýtko, jdeme proti proudu. Strop se před námi záhy noří do sedimentu, ale pod stěnou napravo je vidět do další volné dutiny. Ještě je čas, tak hned zahlubujeme při stěně dno a po pár kýblech se protahujeme do vedlejší komory. Naproti se nám sype menší suťový kužel propraného potočního štěrku. Do komory se vejdou tak akorát 2 lidi. Koukáme kolem sebe, ale vůbec nejsme moudří z toho, kudy pokračovat dál. Prostora končí zdánlivě slepě. Ale odkud se sem dostalo tolik relativně hrubého štěrku? V kopulovitě klenutém stropě není žádný komínek. Vybíhá odtud úzká puklina, ale tou by štěrk této velikosti neprošel. Bylo tu jen slepé rameno, kam byl štěrk při vyšší vodě naplaven a postupem času zase pomalu odnášen? Nebo je další pokračování ukryté někde níž pod skalní stěnou a bude potřeba se víc zahloubit?
V současné chvíli přináší tento malý objev spoustu otázek. Radost z něj je ale velká, jeskyně nás pustila celkem hladce zase o kus dál a Jedelský labyrint se během této pracovní akce uprostřed týdne rozrostl o další metry.
