Víkend jsme plně věnovali dalšímu průzkumu jeskyně V Jedlích a byli jsme opět odměněni nejen novými poznatky a vykopanými postupy, ale i objevem nové chodby. Výsledek víkendu je následující:
1)
Na konci minulé akce jsme se ve vzestupné meandrující chodbě propíchli roxorem do volné dutiny. Hned v pátek jsme se do této dutiny prokopali, je cca 1 m vysoká a popravdě jsme čekali něco většího. Strop dutiny je tvořen opět závalem a zdálo se nám, že je tu cítit průvan. V sobotu jsme se tomuto místu dále věnovali, závalem jsme se probíjeli ve směru tektonické poruchy, ale po dvoumetrovém postupu jsme se stále hrabali jen v kamení bez náznaku změny a pracoviště jsme zatím odložili na horší časy. Bylo by potřeba zával složitě zmáhat a přeci jen teď máme k dispozici mnohem snazší místa na další postup.
2)
Zkoumali jsme přítokový trativod nad propastí. Od propasti se dá trativodem prolézt nějakých 5 m, dál je příliš úzký. Štěstí je, že do něj lze nahlížet z jiných chodeb jeskyně – vede totiž paralelně se známými prostorami a na několika místech do něj lze úzkými kanálky nakouknout, popř. strčit ruku s foťákem a nafotit jej. Takto se nám podařilo zmapovat v podstatě celý jeho průběh. Nejzajímavější je jeho začátek, kdy trativod odbočuje z chodby vyplněné štěrky, samotný trativod je ale zcela vypláchnutý… musí tu být za vyššího vodního stavu nějaký přítok, který jsme zatím neodhalili.
3)
Aby toho nebylo málo, objevili jsme si i novou chodbu. Po páteční pracovní akci balíme věci a Krteček mi podává láhev ořechovky na posilněnou pro zpáteční cestu ven z jeskyně. Přikládám hrdlo láhve ke rtům, hluboký záklon, pohled do stropu… a sotva polknu, ptám se: „Není támhle pod stropem nějaká chodba?“ Krteček v okamžiku vylezl volně 4 m pod strop prostory a potvrzuje, opravdu je tam chodba! Jde o místo, které bylo trochu opomíjeno, protože se nachází hned za objevitelským průlezem do našich velkých objevů, každý tu do stropu koukl, ale doposud se tomu nevěnovala patřičná pozornost. Ze dna tam člověk může nějaké pokračování opravdu jen tušit.. ale ono tam skutečně je. Název chodby/plazivky byl okamžitě jasný, prostě Ořechovka 🙂 Sice nejde o nic velkého, horizontální chodbička je na hranici průleznosti, navíc se po 3,5 metrech láme a zužuje, dál už je možné jen nakouknout a průzkum proběhne maximálně s inspekční kamerou, přesto jde o další krásnou součást tohoto neskutečného labyrintu chodeb, které se tu kříží v několika výškových úrovních. Později jsme akusticky prokázali spojitost Ořechovky právě se závalem na konci vzestupné meandrující chodby.
Jeden víkend a jeskyně V Jedlích nám odhalila tolik nových poznatků. To se to bádá 🙂 Přesto je nám jasné, že tahle pohodička brzy skončí a další postupy bude znovu nutné si poctivě odmakat. Ani toho se ale nebojíme.
