Vrchol naší jeskyňářské sezóny, desetidenní bádací akce konaná již po sedmnácté, nesla roku 2019 podtitul „Teď nebo nikdy.“ Cílem bylo napnout všechny síly a udělat na konci Honzovy chodby jeskyně V Jedlích poslední velkou akci a buďto se to povede, a nebo ne. A ví už (skoro) celý kras, že se to povedlo! Dagmaráci mají objev!
pátek 26. 7.
Hned v pátek jsme zkontrolovali stav po nedávném přívalovém dešti. U vstupu do Honzovy chodby je splaveno jen trochu štěrku, dál je místy řídké bláto, není ho moc a půjde vykýblovat. Ale především na čelbě na dně sondy jsou trativody stále volné a je cítit průvan. Výborný začátek bádacího týdne.
sobota 27. 7.
V sobotu už vše rozjíždíme naplno, 14 lidí se rozestaví po celé trase na své pozice a rozbíháme těžbu z čelby Honzovy chodby až na povrch. Všichni to mají po těch stovkách a stovkách kýblů, které se odtud již vytahaly, perfektně zažito. Stejně jako v roce 2018 jsme i tentokrát připraveni obětovat tomu celý bádací týden… Ale stačí vytahat jen 120 kýblů a je po všem, průlez do neznámého pokračování je volný!
Je to k neuvěření, ale je to tak. Honzova chodba má svůj konec a ústí do prostorné síně, která je větší než všechny doposud známé prostory jeskyně V Jedlích. Takže není problém, aby se tam vešel celý objevitelský tým. Slavíme, radost je ohromná, nekonečné martyrium Honzovy chodby je konečně u konce a přineslo nádherný výsledek. Návrh na název prostory přichází spontánně z vícero stran, pojmenujeme ji po tom, který tu s námi odmakal loňský pracovní týden a zanechal tu nesmazatelnou stopu, a který se na ten letošní bádací týden moc těšil, ale bohužel se ho již nedožil. Objevená prostora je pojmenována SÍŇ BIELEHO OTCA.
Strop síně se zvedá do mohutného závalu, již teď odhadujeme, že se budeme nacházet pod některým z Jedelských závrtů. Ale stále nekončíme, ve dně je patrné, kudy mizí voda, když se sem Honzovou chodbou dostane. Vytaháme pár velkých kamenů a pokračujeme dál. Sestupujeme do menší síňky, ze které se chodbičky a plazivky rozbíhají skutečně do všech směrů. Dělíme se a zkoumáme, kam to všechno vede. V každém směru se objevuje 5 až 10 m dalších prostor s perspektivou na další postup. Nejlepší zpráva ale přichází z odtokového trativodu: „Je tu propast!“ Čekali jsme nějakou třímetrovou puklinu, jdeme se taky podívat a nevěřícně koukáme úzkým hrdlem jak do lahve – pod námi se zvonovitě otevírá prostorná 10 m hluboká studna!! Tak to je naprostá senzace, veliké zadostiučinění, a už v tuto chvíli nikdo nelituje, že pracovním akcím v Honzově chodbě věnoval tolik dní, u někoho i týdnů práce. U propasti objevujeme ještě úzký přítokový žlab a tím pro dnešek končíme, jde se slavit 🙂 Bereme to přes lom, tam do sebe hned něco lupneme, na základně je pak vytažen „objevitelský balíček“ a zábava může pokračovat dlouho do noci.
neděle 28. 7.
Následující den se nemohlo pracovat nikde jinde jak V Jedlích 🙂 Den jsme strávili tím, že se dále odtěžoval sediment z objevitelského průlezu, aby byl průstup pohodlnější. Poté se vytahaly největší kameny ze dna plazivky vedoucí k objevené propasti, plazení po ostrohranném kamení nebylo nic příjemného. A samozřejmě se rozšiřovalo úzké hrdlo propasti, aby bylo možné do ní sestoupit.
pondělí 29. 7.
Otázka Honzovy chodby byla dořešena, V Jedlích už se tolik pracovníků neuživí, takže bylo nutné vymyslet nový plán, kde budou účastníci DPT celý týden dál bádat. Bylo nás tolik, že se kromě Jedlí dala do pohybu další 2 pracoviště: jeden tým bude chodit bádat do Jedelské ventaroly a zahlubovat tam Velkoopatovickou propast (VOP), druhý tým bude pokračovat v jeskyni U Jedelské cesty. A tak se taky stalo.
Ve VOPce se toho dne vytahalo krásných 160 kýblů a postoupilo se 1 m do hloubky i horizontálně (nejde v tomto místě o čistou vertikálu, spíš velice prudký svah). V jeskyni U Jedelské cesty paralelně bádal čistě dívčí tým v počtu 7 jeskyňářek, který vytahoval na povrch deponii uloženou na dně vstupní propasti a zároveň postoupil na pracovišti „v puklině“ o půl metru níž (toto místo ale přestává být pro další práci zajímavé a úsilí na lokalitě se přesune jinam).
To hlavní se ale událo navečer v jeskyni V Jedlích. Ještě se vytahalo pár desítek kýblů kamení z přístupových chodeb k propasti, propast je vystrojena lanem a slaňujeme vstříc dalším objevům. Až ze dna propasti člověk teprve naplno vidí, o jak krásně vykrouženou studnu se jedná a kolik ostrých škrapů voda vymlela po stěnách propasti, nádhera. Postup ze dna propasti už není tak převratný – jedním směrem končíme v závalu (další přítok do těchto míst?), ve směru odtoku z propasti vlastně nepostupujeme vůbec. Odtok je téměř po strop ucpán náplavou, ale přeci jen je pod stropem vidět nějaký náznak větší prostory, bude tedy potřeba kopat. Ze stěny propasti z pukliny vyvěrá drobná vodoteč a ztrácí se na dně v odtoku (to je zajímavý poznatek, jeskyní totiž dnes nikde jinde nic neteče). Jsme spokojeni, místa pro další prolongaci jsou tu nadějná.
úterý 30. 7.
Bádáme na třech místech zároveň: 1) V Jedlích probíhá těžba štěrku v odtoku na dně objevené propasti. Po nějaké stovce kýblů se podařilo proniknout do volnější kaverny, postoupilo se o cca 5 m, ale další pokračování se bude muset opět prokopat. 2) V jeskyni U Jedelské cesty 8 lidí sondovalo ve vytipovaném místě Kruhového dómku, na povrch bylo vytěženo 130 kýblů, ale další postup tudy nepovede. Většina možností je vyčerpána a začíná to vypadat, že nezbyde nic jiného, než se pustit do těžby ze samotného dna jeskyně. 3) V Jedelské ventarole zahlubovalo 10 lidí VOPku, vytěžilo se 150 kýblů a postoupilo o další metr do hloubky.
středa 31. 7.
Uprostřed bádacího týdne jsme vyhlásili rest day, tj. dnes žádné kopání. Do jeskyně V Jedlích se vypravila dvoučlenná skupinka zhodnotit včerejší postup na dně propasti. Po naplazení do odtoku se povedlo prodrat ještě o pár decimetrů dál a podařilo se nakouknout za hranu sedimentů ve dně – chodbička klesá do vodní hladiny! Na povrch jsme se tak vrátili s novým poznatkem, že se postupně prokopáváme k sifonu a zároveň trochu s obavou, aby to nebyla zásadní překážka při dalším postupu. Jinak jsme den trávili nácvikem srt na trenažeru u základny a udělali si povrchovou procházku po významných krasových lokalitách (bufet na Balcarce, Němcovi, Velká Dohoda…). Výlet to byl nečekaně náročný, dost z něj druhý den bolela hlava…
čtvrtek 1. 8.
Opět probíhal zaběhnutý trojboj: 1) V Jedlích se pokračovalo ve výkopu směrem k sifonku. Objevila se ale neplánovaná komplikace, na čelbě se rychle vydýchá vzduch. „Rychle“ znamená, že se vytahalo přes 30 kýblů a muselo se z čelby ven, nedalo se dýl vydržet. Navečer proběhla na stejném místě ještě jedna akce, ale se stejným výsledkem, dýchatelná atmosféra na konci chodbičky dlouho nevydrží. Kromě toho jsme také poprvé pošťárali v závalu v chodbě v protější stěně propasti. 2) Tým v jeskyni U Jedelské cesty se zanořil hlouběji do jeskyně a začala se odtěžovat prastará deponie uložená v chodbičce pod Kruhovým dómkem. Až na povrch vycestovalo 156 kýblů. 3) V Jedelské ventarole se z VOPky vytěžilo 204 kýblů a dosáhlo úžasného výsledku – propast se totiž opět zlomila kolmo dolů a podařilo se zahloubit o další 2 m! Začíná se nám tu rýsovat již 4. stupeň Velkoopatovické propasti a bude tak potřeba zapojit do řetězce dalšího pracovníka na nově vzniklé 3. patro propasti.
pátek 2. 8.
Dnes pokračujeme „jen“ na dvou lokalitách současně: 1) V Jedlích práce na dně propasti – vytahání trochy kamení ze závalu + prokopávání přístupu k sifonku, dnes jen 25 kýblů, dýl se pro špatný vzduch nedalo vydržet. 2) Naprosto heroický výkon ale proběhl ve VOPce, kdy se na povrch vytahalo neskutečných 280 kýblů a propast tak bylo prohloubena v plném profilu o 3 m! A dole se navíc láme do horizontu, možná dokonce trochu stoupá! (jen další mezipatro? nebo dokonce koleno sifonu? vytoužené dno VOPky??) Během uplynulých dvou dnů tak byl vykopán celý další 5 m hluboký stupeň Velkoopatovické propasti.
sobota 3. 8.
Přijely další posily a pokračujeme opět na třech lokalitách: 1) V Jedlích další menší pracovka v chodbičce k sifonku, 30 kýblů se ukazuje jako limitní, víc tu člověk neudýchá a budeme to muset pro další akce vyřešit. Cestou ven z jeskyně byly demontovány lanovky, které nám tu při těžbě v Honzově chodbě sloužily. Symbolicky se tak uzavírá jedna dlouhá etapa bádání v jeskyni V Jedlích, a to snaha několika generací o prokopání a překonání Honzovy chodby. 2) Z jeskyně U Jedelské cesty byla na povrch vytažena další část starých deponií, je tak připravena půda pro nové pokusy o překonání konce jeskyně. 3) V Jedelské ventarole se ve VOPce podařilo po 150 vykopaných kýblech postoupit o metr horizontálně, dno i strop stále pozvolna stoupají a mohlo by se tak opravdu jednat o dno této propasti. Navečer se všichni přesouváme do Velké Dohody, je to poslední večer tohoto veleúspěšného pracovního týdne a je potřeba to společně oslavit, probrat a zhodnotit.
neděle 4. 8.
Na základně probíhá čištění vercajku, balení, úklid základny, loučení, odjezd…
Heslo tohoto pracovního týdne „Teď nebo nikdy“ se podařilo naplnit tím nejlepším možným způsobem, objevem pokračování jeskyně V Jedlích. A když k tomu přičteme postupy i na dalších lokalitách, bude 17. Dagmarácký pracovní týden v historii naší speleoorganizace zapsán jako jedna z nejúspěšnějších akcí.
Fotky z objevů v jeskyni V Jedlích
Ostatní fotky z dagmaráckého týdne
