Očekával se nápor badatelů, proto bylo v plánu se o víkendu věnovat Honzově chodbě v Jedelském propadání. Už v pátek Krteček v jeskyni V Jedlích optimalizoval těžební trasu – ve vchodu chodbu trochu zahloubil, aby se tu člověk s kýblem tak nehrbil a nad průlezem do Meandrového dómu postavil dřevěnou plošinu pro snazší tahání kýblů a jejich vysazování nahoru do okna. Jeho pozornosti ten den neušla ani sousední jeskyně č. 567B, se kterou se byl blíže seznámit (klasicky s jeho pověstnou motyčkou v ruce).

Večer sice dojeli další účastníci víkendu, ti se ale hned v sobotu ráno zdejchli do Rudic na domluvené školení se speleozáchrankou ČSS. Dopoledne jsme tak na stanici v Rudici absolvovali teoretickou část školení, odpoledne pak v Býčí skále praktický nácvik. Všichni byli velice spokojeni, tahle aktivita SZS je opravdu dobrá věc, doporučujeme i ostatním.

Mezitím se bádalo v Jedelské ventarole. Krteček, Zuzu, Albert a později i Kuča vyváželi z jeskyně hlínu vykopanou z VOPky a uloženou v hlavní chodbě jeskyně. V tu samou dobu bádali Punkeváci v nedaleké jeskyni Michalka – bouracím kladivem zvětšovali průchod ze sýrárny do přírodní části jeskyně. I když je Michalka ještě pár desítek metrů vzdálena, bylo ve Ventarole sbíječku velice dobře slyšet. Krteček krom vyvážení hlíny slezl do VOPky a sondoval v zahliněném okénku nad 3. stupněm propasti, to se ale neukázalo příliš perspektivním a nám tak stále zůstává jediný směr, a to dolů.

S velkým zpožděním se konečně vrátila i skupina ze školení SZS a i když už bylo pozdní odpoledne, držíme se původního plánu, tj. využít takový počet lidí a zase hrábnout na čelbě Honzovy chodby. Jedelský potok dnes teče vydatně, ztrácí se 2. ponorem, v jeskyni V Jedlích se ale nikde neobjevuje (naštěstí). V čase, kdy většinou sobotní pracovky končí, teprve rozjíždíme těžbu. A nebylo to rozhodně žádné šolichání, těží se z nejzazší části Honzovy chodby ven z jeskyně až na hranu údolí, kde je vytěženým materiálem zaspávána stará sonda nad 2. ponorem. Končíme za tmy (cca kolem 22. hod.?), dnešní skóre je 150 kýblů a situace na čelbě je následující: ve dně koncové kaverny byl obnažen kus skály (velký blok nebo skalní most přepažující celou komoru) a za ním při stěně jsme se dále zahlubovali. Na úplný závěr jsme využili přítomnost rachitického úžináře Kuči a narvali jej do komínku v koncové kaverně nad čelbou. Výsledek je negativní, komínek je dále neprůlezný.

Tím dnes ale nic nekončí, noc byla ještě dlouhá. Jednak jsme se snažili dosáhnout dna AB-bečky (Aranka s Béďou slavili narozeniny), a také proběhl křest publikace “Krasová plošina Gernik a její okolí v expedicích 2017–2018“ shrnující výsledky několika nedávných expedic do Banátu. Důvodů pro dlouhé ponocování bylo dost.

V neděli se odehrála drobná pracovní akce opět v Honzově chodbě. Nikomu se už nechtělo, takže do jeskyně odešla jen dvojice Krteček+Matouš a ve dvou měli v plánu pokopat ještě trochu na čelbě Honzovy chodby a vykopaný materiál zatím deponovat v koncové kaverně s tím, že se na další velké akci čelbař nebude zdržovat dolováním sedimentů ze dna sondy, ale bude do kýblů jen hrnout připravený materiál a celý transport ven z jeskyně se tím urychlí. Těžilo se dobře, hloubka sondy pomalu narůstá a když se přiblížil čas návratu na povrch, přichází dlouho očekávaný moment – na akci dne 15.2. se podařilo nahmatat konečky prstů dole v sedimentu při stěně nějaký otvor ve skále, teď jsme se k této dutince konečně dokopali a je možné do ní nahlédnout. Dutina je cca 50 cm dlouhá, 20 cm vysoká a další pokračování se zdá být opět ucpáno štěrkem. Ale to nejdůležitější je, že je zřetelně cítit, jak z dutiny proudí průvan! To je věc v Honzově chodbě naprosto nevídaná a máme z toho ohromnou radost. Stále víc nás to utvrzuje v tom, že držíme ten správný směr. Navíc s velkou nadějí, že tam někde vepředu na nás čekají volné prostory. Jak daleko sice netušíme, ale určitě tam budou. Touhle průvanovou tečkou završujeme vydařený krasový víkend. A jsme ve velkém očekávání, co přinesou další akce v Honzově chodbě.